Všechny básně

   Brouček leze po římse,
   nechce dolů, bojí se.
   Radši než by slezl,
   do pavučiny vlezl.

   Nesahej mi na ptáčka,
   je můj i ta omáčka.
   Sám jsem ho vařil,
   vejce do něj balil.
   Je stejně ještě vařící,
   nech mi ho, buď přející.

   Jó třešně zrály,
   špačci se jimi cpali.
   Cédéčka na stromě
   nezabránila pohromě.
   Zachovali se hezky,
   nechali mně pecky.

   Ne. Ne. Ne.
   Nesmíš mě
   opustit.
   Jsi moje
   všechno,
   chci s tebou
   být.
   Odpusť mi.
   Promiň,
   jestli jsem
   vinna,
   nebo je zatím
   některá
   jiná?
   Zkus
   ještě jednou
   mít mě
   rád,
   nechci,
   aby byl jsi
   jen kamarád.
   Pohlaď mě!
   Polib!
   Přitiskni blíž.
   Schovej se
   ve mně,
   jsem Tvoje
   skrýš.
   Zůstaň dál
   se mnou,
   jsi můj
   břeh,
   jsem Tvoje
   hráz.
   Miluji Tě,
   s tebou
   jde všechno
   snáz.

   Bělavé. Šedé.
   V blankytu bledé
   mraky
   pomalu plují
   oblohou.
   Západem slunce
   prosvícené,
   čím dál víc
   nocí
   potemnělé
   se mísí
   s tmou.
   Pokorné. Tiché.
   Zkrotlé. Jihnoucí.
   Beránci
   mizí
   za ohradou
   noci.

   Hody, hody, vodovody,
   už nam jedů páté hody,
   dejte mna vajíčka,
   jaké má vaše kachlička.

   Hodky, hodky, doprovodky,
   dejte aspoň litr vodky.
   Nedáte-li litr vodky,
   dejte aspoň rum.
   Bum, bum, bum,
   dejte vodku nebo rum.

   Když šlehal jsem jí zadnici,
   ječela, až hnula si sanicí,
   teď je ticho v domě,
   to je něco pro mě.

   Sešvihám Tě, lásko moje,
   pozvi mě k sobě do pokoje,
   svátky jara oslavíme,
   o vejce se podělíme.

   Po kom se díváš,
   pomněnko?
   Okatá,
   s namalovanými
   víčky,
   bleděmodrou
   pastelkou?
   V sukénce
   z listů
   za vodou
   se stáčíš,
   ráda v ní
   často
   bosé nohy
   smáčíš.
   Něžná a drobná,
   s tváří
   obarvenou
   zlatou
   rumělkou.