Příroda

   Brouček leze po římse,
   nechce dolů, bojí se.
   Radši než by slezl,
   do pavučiny vlezl.

   Jó třešně zrály,
   špačci se jimi cpali.
   Cédéčka na stromě
   nezabránila pohromě.
   Zachovali se hezky,
   nechali mně pecky.

   Bělavé. Šedé.
   V blankytu bledé
   mraky
   pomalu plují
   oblohou.
   Západem slunce
   prosvícené,
   čím dál víc
   nocí
   potemnělé
   se mísí
   s tmou.
   Pokorné. Tiché.
   Zkrotlé. Jihnoucí.
   Beránci
   mizí
   za ohradou
   noci.

   Po kom se díváš,
   pomněnko?
   Okatá,
   s namalovanými
   víčky,
   bleděmodrou
   pastelkou?
   V sukénce
   z listů
   za vodou
   se stáčíš,
   ráda v ní
   často
   bosé nohy
   smáčíš.
   Něžná a drobná,
   s tváří
   obarvenou
   zlatou
   rumělkou.

   Malá koule,
   velká koule,
   když Tě trefím,
   bude boule.
   Koho baví
   koulování,
   ten se při tom
   vydovádí.
   Plácat koule
   ze sněhu,
   ty já prostě
   dovedu.

   Pilná včela
   kýchá z pylu,
   spadla do kopřiv
   z květu devětsilu,
   nemůže letět,
   pálí ji tělo,
   kdyby tak pršelo,
   zchladit by to chtělo.

   Hraboš v jemném kožíšku
   drbe se packou na bříšku.
   Z čeho ta vyrážka může být!
   Má alergii na cererit?

   Každý den slunce vstává,
   radost i smutek panuje,
   slunce nám sílu dává,
   na nebi kraluje.
  
   Někde je světlo, někde stín,
   tak už to bývá,
   lidé mají radost i splín,
   kolik dní ještě zbývá?

   Nenasytná mandelinka
   listy brambor užírá,
   přecpaná k prasknutí
   už se ani nehýbá,
   náhle ztuhnuly jí tváře,
   místo jídla
   je v kelímku zahrádkáře.

   Lechtáš mě
   na zádech
   stéblem trávy.
   Mám přivřené oči
   - slastem se oddávám,
   prohřátý písek
   prsty drolím,
   v rákosí vážka
   přistává.
   Nasávám vůni
   borovice,
   nořím se
   do letní pohody,
   sluneční žár
   nás čím dál více
   nahání zpátky
   do vody.