Škola

   Opravený diktát nese profesorka v rukách,
   myšlenkami někde na zelených lukách.
   A ouvej, diktát v louži,
   profesorka hlavu souží.
   Možná louží stát se touží.

   Včera neděle byla,
   včera byl hezký den,
   včera hořela škola,
   kdo mohl, hasil benzínem...

   Šel jsem ráno do školy,
   zapomněl jsem úkoly.
   Dostal jsem hned otázku:
   „Co bylo na provázku?”
   Řekl jsem, že vůl,
   asi mám jen mozku půl.
   Byla to jen blbá husa,
   do toho mě štípla vosa.
  
   Dál jsme měli hudebku,
   už mám z toho všeho depku.
   Pak jsme měli matiku,
   cítil jsem tu papriku.
   Asi byla z cizí pusy,
   bohužel to byla Lucy.
   Byl to pěkně velký smrad,
   já jsem z toho málem spad.
  
   Učitelka sebou sekla,
   kdyby jen ta země změkla.
   Odvezli ji do špitálu,
   do chirurgického sálu.
   Operace byla dlouhá,
   učitelka byla šmoula.
   Byla modrá jako svět,
   umřela za minut pět.
  
   Dopadlo to velmi špatně,
   vzpomínám si na to matně.
   Právě leží na hřbitově,
   den jsem nezvlád pohodově.

   Letělo hovno kolem školy,
   spadlo přímo před tabuli.
   Zeměpisář rychle běží,
   kde to hovno vlastně leží,
   chemikářka poskakuje,
   čím to hovno reaguje,
   tělocvikář: Jasná věc,
   hovno bude sportovec.

   Škola stranou, heslo mé,
   užiju si puberty,
   učení je pitomé,
   jsou lahodnější dezerty.

   U vchodu do školy,
   leží tam tři mrtvoly.
   Policajti už se ženou,
   jdou mi sebrat pušku,
   já se na ně usmívám,
   mám dnes dobrou mušku.

   Byli to velicí řečníci,
   před třídou stále řečnící,
   stáli na chodbě a bylo jim fuk,
   že jsou tam jen dva, holka a kluk,
   ti samolibí řečníci.

   Jsou desítky těch,
   co školu žerou,
   a stovky těch,
   co na ni ...