Smutek a stesk

   Utichlo srdce znavené,
   nebylo z ocele, nebylo z kamene.
   Utichlo a šlo spát,
   budeme na něj věčně vzpomínat.

   Dům ve tmě, v domě tma,
   dům na samotě a ve tmě já,
   a ve mně tma, sám v domě.
   Na klíně chovám týden mrtvé kotě
   - zemřelo steskem, asi dva dny po mně...

   Nebudu milovat,
   srdíčko mučit.
   Smířím se s osudem,
   budu se učit!

   Ptá se láska přátelství:
   „Co tu děláš,
   když jsem tady já?”
   A přátelství tiše odpoví:
   „Jsem tady, abych utíralo slzy,
   které ty způsobíš!”

   Jen jednou já tu bolavou hru hrála,
   však přijdu si, jak žila bych ji už odpradávna
   - je mi známa ta lehká dáma,
   co zrána páchne prachem jak levná káva.
   Jen jednou, už nechci ji žít
   - nechci ji hrát.
   Chci vonět jen jarem
   - jen jak slunce chci hřát.

   Oči bloudí po stropě
   a hledají Tvůj stín,
   mé srdce touží po Tobě
   a marně čeká na svůj cíl.
   Nikdy víc se na zemi nesejdem,
   rudý kůň si Tě vzal,
   své ruce k sobě nevzepnem,
   zbývá mi už jen žal.
   Však přijde čas, kdy i má duše
   tam u nebeských bran,
   bude stát nehnutě
   a čekat na křídla bílých vran.
   Pak spojíme se navždy
   a nebude nám nic v cestě stát,
   závidět nám bude každý
   tu lásku, co nám chtěl život dát.

   Rovinu přeškrtala temná linka hor
   a nebe utopilo ptáka,
   touha, která dálkou láká,
   ukryla nám srdce za obzor.

   Až budu na hřbitově spát
   a ty půjdeš okolo,
   zakopni a zlom si nohy,
   ty falešná potvoro!

   Co já nebohá počnu si bez lásky?
   K večeři peču si vepřové ocásky.
   Pečivo pokládám na mísu z proutí,
   nezbedné ocásky čile se kroutí.
   Jen si tak přemítám, komu že patřily,
   na koncích prasátek vrtule tvořily!
   Jsou totiž stočené do tvaru vývrtky,
   už čmárám na čtvrtky kvalitní náčrtky.
   Až budou ocásky ležet v mém bříšku,
   ze čtvrtek slepím si prasečí knížku.
   Po ránu kladu si záludné otázky
   - stačí mi ke štěstí prasečí ocásky?

   Pláču... Protože miluji Tvé rty, ale ony už mě nelíbají.
   Pláču... Protože plamínky Tvých očí se mi stále vyhýbají.
   Pláču... Protože mi Tě všechno připomíná.
   Pláču... Protože na Tvůj pohled se těžko zapomíná.
   Pláču... Protože o Tebe usiluji marně.
   Pláču... Protože se cítím na dně.
   Pláču... Protože nemůžu být s Tebou.
   Pláču... Protože mě ruce zebou.
   Pláču... Protože mi docházejí síly.
   Pláču... Protože není pohádkové víly, která všechno změnit může.
   Pláču... Protože mi nedáš růže.
   Pláču... Protože se ke mně stále otáčíš zády.
   Pláču... Protože jsem nešťastná z toho, že Tě tak moc miluju.
   Pláču... Protože už nechci žít, když s Tebou nemůžu být... Můj život bez Tebe je prázdný. Nikoho jiného jsem nechtěla, jen Tebe. NAVŽDY Tě budu milovat.