Nechutnosti

   Vytlačil jsem vřed,
   vytekl kus hnisu,
   sladký byl jak med,
   mám ho plnou mísu.

   Mé srdce zapláče,
   když si držím svěrače.
   Jinak z toho byl by drb,
   pustila bych silný prd.

   Dvanáctá hodina odbila,
   společnost ještě seděla.
   Je slyšet pana Nerudu,
   jak vážně mluví o prdu,
   tváří v tvář všem tvrdí,
   že každý člověk prdí.
   Někdo málo, někdo víc,
   do sukní i nohavic.
  
   Tu pozvedl se starý Pindal,
   uprd si a fajfku vyndal.
  
   Pan učitel v pěkném vedru
   uprdne si pod katedru,
   aby tolik nesmrděl,
   dal si piják pod prdel.
  
   Učitelka prdí tiše,
   každý prd si hned zapíše.
   Dvě stě prdů do roka
   osvobodí otroka.
  
   I pan farář u oltáře
   prdí, jak mu libost káže,
   od prdele kaštany
   roztřískaly varhany.
   Každý vám to potvrdí,
   že i píseň zaprdí!

   Kočičko, kočičko,
   vypíchnu ti očičko.
   Utrhnu ti ocásek,
   bude z tebe mrzáček.

   Viděl jsem na zdi hlen,
   byl jsem jím moc okouzlen.
   Ach ta zeleň, ach ta žluť,
   dostal jsem na něj chuť.
   Slízl jsem ho ze stěny,
   ten byl krásně zelený.
   Hlen mě v krku sužuje,
   zpátky na zeď putuje.

   Leží starý dědeček
   v nepřehledné zatáčce,
   jezdí po něm závodníci,
   střeva má až na značce.

   Na břehu řeky Svratky
   zhlédl jsem něčí zvratky.
   Majitele jsem tam nenašel,
   raději jsem zvratky obešel.
   Zdali to byl muž či žena,
   očichávala to sousedovic fena.
   Poznala dílo svého páníčka,
   měl zřejmě na večeři vajíčka.
   Na to dvě, tři piva pil,
   po tom celý večer blil.

   Ančo vstávej,
   placky se ti pálej,
   Honza kosu brousí.
  
   Anča vstala,
   z okna chcala,
   pochcala mu vousy.

   Ukousl chlapeček žabičce hlavičku,
   bylo mu dobře po těle,
   že napáchal zlo a dobra trošičku,
   tvářil se při tom vesele.

   Na pitevním sále
   doktor v rohu zvrací,
   proč mu neustále
   červi žerou práci?