Láska a manželství

   Chtěl bych držet ruku Tvou,
   do Tvých očí hledět,
   brouzdat se mokrou travou,
   na mezi pak sedět.
   Rty Tvé líbat,
   hladit kolínka,
   sukýnku zvednout,
   sundat ramínka...

   Pohlédl jsem do tvých modrých očí,
   najednou se se mnou celý svět točí.
   Půda pod nohama se houpe,
   možná se ti to zdá příliš hloupé.
  
   Také nerozumím svým citům,
   však najednou cítím, že jsi tu.
   Jsi tady, hned vedle mne,
   až na zádech z toho zebe mě.
  
   Cítím, jak mé rty dotýkají se tvých,
   tiše se modlím, aby to nebyl hřích.
   Však i kdybych měl v pekle skončit,
   vím, že od tebe nechci se už odloučit.

   Chci Tě, lásko, u sebe mít celý den,
   ale je to jen můj sen.
   Jsi jenom můj, já zase Tvá,
   snad nás nikdy nepotká doba zlá.
  
   Láska, štěstí, pohlazení - to všechno teď mám,
   avšak náhlého zvratu se obávám.
   Cítím k Tobě víc než Ty ke mně,
   zdali to tak opravdu je, to není úplně zřejmé.
  
   Jsem s Tebou moc šťastná, Romane,
   a snad to tak i zůstane...
  
   Je to krásné s Tebou být,
   milovat se, smát se a snít.
   Chtěla bych na chvíli zastavit čas,
   a po ránu slýchávat Tvůj hlas.
  
   Znamenáš pro mě víc, než si myslíš,
   tohle však z mých úst nikdy neuslyšíš.
   Miluju Tě, lásko!
  
   Tvoje Manka.

   Je první máj, je lásky čas,
   a ty stíráš schody zas,
   posloucháš jenom hadry hlas,
   na lásku nemáš vůbec čas.
  
   O lásce šeptá tichý mech,
   hned bych si k tobě, lásko, leh,
   kdybys ležela na zádech,
   až se mi z toho tají dech,
   a ty tu stojíš na schodech.
  
   Jsem v okouzlení velikém,
   když potkávám tě s kbelíkem,
   když vídávám tě na chodbách,
   jak z parapetů stíráš prach,
   hned bych si na tě, lásko, sáh,
   z té mokré hadry mám však strach.
   Když chtěl bych sáhnout na tvá ňadra,
   že zasáhne mě mokrá hadra.
   (Zlomená ruka, špitál, sádra...)

   Už zase na tebe vzpomínám,
   v náručí medvídka usínám,
   tečou mu slzy po čumáčku,
   ten borec by zasloužil do rypáčku,
   asi cítí jak to bolí,
   když někdo někoho tak zradí,
   tak neplač, méďo můj,
   utři očička a tiše se cul.

   Láska je hloupá touha,
   po něze chtíč,
   mé srdce volá ouha,
   vždyť je to vše jen kýč.
   Proč člověk miluje,
   když nemá pevný cíl,
   lásku si slibuje
   a nemá jí ani malej díl.

   Láska je jako květina,
   která Ti štěstí připomíná.
   Když ke květu přivoníš,
   srdce své probudíš.
   Pečlivě ho zalévej,
   pro vzpomínku uchovej.

   Ve světě jsi pouze jeden,
   však pro jednoho jsi celý svět,
   dojít k tomuto poznání,
   nestačí jen pouhých pár vět,
   jen dlouhé věrné soužití,
   motto lásky potvrdí,
   i v takovém případě,
   když už nejsme mladí.
   Láska na celý život,
   se dnes už nenosí,
   stejně jak staré šaty,
   které se obnosí,
   všichni tím přichází
   o nejkrásnější poznání,
   co vlastně znamená,
   pravé lásky vyznání.
   Často se slibuje,
   v dobrém i zlém,
   když něco zlého přijde,
   tak rychle utečem,
   snad lidé po letech,
   co je láska pochopí,
   že to není pouze klam,
   jako když kouříš konopí.

   Zvítězí rozum,
   anebo láska?
   Sex není konzum
   a kluci jsou cháska.

   Dnes mi vyjel po Radce
   můj daňový poradce.