Láska a manželství

   Krásné ráno, krásný den,
   zdál se mi nádherný sen,
   sen o dívce a o mně,
   sen o lásce a Tobě,
   já probudit nechtěl se jen,
   já navždy chtěl snít ten krásný sen,
   snad i teď sním, sám nevím,
   snad se nikdy neprobudím...

   Jednou jsi se otočila,
   a já u Tebe zrovna stál.
   Ve Tvých očích jsem se utopil,
   a přesně věděl co bude dál.
   Zvláštní Tyrkysový pohled Tvůj
   a mé srdce u nohou Ti leží.
   Říkám si nesmíš, tak přece stůj,
   ale rozum zvládne srdce jen stěží.
   Má ruka ve Tvé dlani,
   zrychlující se tep a Tvá ústa tak blízko jsou.
   Tvůj pohled nepatří už plaché lani,
   ale je pohledem jen nás dvou.
   Tak dívám se Ti do očí
   a čtu si slůvka, jež tváří se tak skrytě.
   To jednou takhle jiskra přeskočí,
   a já pohledem, stejně jako Ty, říkám: „Miluji Tě.”
   Doufám, že se nikdy nerozdělíme.

   Přicházím z temné buše,
   mnoho bouří zažil jsem.
   Kousek nebe v pískem kořeněné nůše
   k tvým nohám snesl jen.
   Ta stará andělem darovaná kuše,
   odměnou mi nyní jest.
   Šípem skrz ňadra do tvé duše,
   ne vražda, ba lásky křest.

   Zas pomalu se přikrad čas,
   kdy do šatníků spěchá každý z nás.
   Tu rolák, šálu, mikinu,
   tak dávej pozor na rýmu.
   Venku mží a vítr fouká
   a každý smutně k nebi kouká.
   Marně hledá mezi mraky, kam vypařil se slunce svit
   a s ním teplo, radost, klid.
   Jen já nekoukal se vzhůru
   a snad touha má, zahnala tu noční můru,
   kdy sám jsem bloudil městem lidí
   a hledal štěstí, co mi chybí.
   Proto přijela jsi Ty
   a mé srdce začlo znovu pro lásku bít.
   Není mnoho dnů, co znám tě, milá má,
   a přec vím, že Tě chci a budu věrně milovat.
   Já nechci o tom jenom verše psát,
   ale svou lásku Ti každou vteřinou věnovat.
   Miluji tě!

   Ó, jak ukrutný hlad dnes mám,
   copak si k obědu dám?
   Sedím u malého stolu,
   vedle děvče, tak sedíme spolu.
   Hranolky, dvojitého hambáče,
   kýbl tatarky a k tomu pivko Gambáče.
   Padly za to tři stravenky,
   pravým okem během jídla sjíždím nohy dívenky.
   Úsměv, prsa, zadeček,
   od kečupu červený si oblizuje paleček.
   Jak rád bych jí oslovil,
   ale s plnou pusou?
   Hranolky jsem zase málo osolil.
   Teď se na mě usmála...
   Já hned úsměv opětoval,
   s dívkou tajně koketoval.
   Vpravo hleď, dívám se jí do očí.
   Beru hranolku, v tatarce ji namočím.
   Levou rukou hlavu jsem si podepřel,
   láska na první pohled to byla,
   na jídlo již jsem zanevřel.
   Pro odvahu pivečka mohutného jsem dal loka,
   vtom ze stolu ruka sklouzla, hranolka,
   zapíchla se mi do oka.
   Auuu! Řval jsem a nadával,
   to mám asi po oku.
   Teď můžu tak s jedním okem na ÁRU hrát sudoku.
   Dívka pryč a v hlavě díra,
   na fastfood se neumírá.
   No, alespoň jsem se poučil,
   koupil jsem si velký hrnec
   a hranolky se smažit naučil.

   Milovat neznamená jen mít rád,
   milovat znamená věřit a lásku dát.
   Milovat je odpustit a znovu podat ruce,
   milovat je rozdělit duši i srdce.
   Není zázrak mít rád,
   je zázrak MILOVAT.

   Jednu věc ti musím říci,
   krásná jsi jak růže spící.
   Při pohledu do tvých očí,
   jedna věc mě napadá,
   proč se mi ta hlava točí,
   proč mne mdloba popadá.
  
   Snad je to tou krásou nebe,
   v očích Tvých se zrcadlící,
   snad je to ta víra v sebe,
   probouzejíc srdce spící.

   Proč přát si není splnit se?
   Proč nemohli jsme bavit se
   hrou, co již není pro děti,
   hrou, co si žádá objetí?
  
   Já usínala tenkrát s pláčem,
   byla jsem ve hře, byla jsem hráčem,
   ty hrál´s podle stejných pravidel,
   kdekdo by nám to záviděl.
   Jen my však víme, co bylo dál,
   víme, hru nikdo nedohrál.
   Přestože touha byla v nás,
   nepoznali jsme krásu krás.
  
   A kde je tahle touha nyní?
   Už na miláčku slyší jiní.
   Ty chceš si vzít mou kamarádku,
   já s jiným žiju svou pohádku.
   Stále však cítím tvé ruce na těle,
   i když už dávno, jsme jenom přátelé.

   smutné psaní, kostka ledu,
   nesplnitelné přání, lžička medu,
   kniha osudu, střepy v okně,
   strach z přeludu, polykač ohně,
   sluneční svit, křišťálová voda,
   přetržená nit, ledová hrouda,
   zlomená kost, sladký polibek,
   dívčí ješitnost, bílý holoubek,
   pytel chyb, rozvitý mák,
   síť plná ryb, opojný lák,
   kouzelný proutek, roztržitá sázka,
   natržený koutek, láska je prostě láska.

   Havran na kříži světa sedící
   k obloze noci hledící.
   Otevři mi srdce Tvé,
   já své pro Tebe otvírám.
   Dej mi duši krásou oplývající,
   já mou hříšnou nabízím.
   Havraní píseň o lásce nešťastné,
   jak lehký vánek noci mne probouzí.
   Věnuj mi půvaby Tobě vlastní,
   o kterých mé srdce básní.
   Věnuj mi tělo Tvé spanilé,
   ať mé není samotné.
   Havraní plášť samotou zbarvený,
   lesk jako věčnost odporný.
   Staň se mou,
   je tak těžké trpět samotou.