Láska a manželství

   Bezcílně bloudím světem,
   ať leden je či květen,
   myslím jen na tu, co vlasy má zlaté,
   chci vykřiknout: Má paní, tady mě máte!

   Oči se jí leskly, vlasy padaly na ramena,
   když stála tam v celé své kráse, vzpřímená,
   já hned jsem chtěl před ní padnout na kolena
   a říct jí, co jsem zřel, že je má vyvolená.

   Ze země vykvetl květ,
   se mnou se zatočil svět,
   když já poprvé ji uviděl,
   do očí pohlédnout jí směl.

   Láska je jako pavučina,
   ty zamotáš se do sítě.
   V tvém srdci začne velká čína,
   kdo ví, zda ještě pustí tě.
  
   V tu chvíli se vznášíš v oblacích,
   a nevíš, co se s tebou děje.
   Místo po zemi chodíš v polštářích
   a vše se na tebe jen směje.
  
   Tvou tvář už nikdo nespatří
   než rozkvetlou a krásnou.
   Jsi zamilovaná, jak se patří,
   a navždy budeš hvězdou jasnou!

   Na obloze ani hvězdička,
   přesto na mě září dvě sluníčka,
   mezi nimy skví se měsíček,
   nad studánkou s okraji barvy srdíček.

   Všechno je málo,
   i kdybys osedlal nejrychlejšího z koní
   a tisíci jazyky MILUJI TĚ uměl říct!
   I když ono stačí
   oči otevřít
   a v těch druhých umět číst!

   Jak já se v lásce vyznat mám,
   když se mi líbí každý, koho znám.
   Ten, tamten a zase ten,
   nevím, koho mám vyhodit ze srdce ven.

   Jestli slunce, bůh či voda, nevím, nevím - to je hodně zpět.
   Že ale máma tobě život dala, to vím, to bylo dnes.
   Až poznáš tu lásku - pro její srdce života dech.
   Je už z tebe máma s tátou, co nový život vdech.
  
   Ahoj živote.

   Řiď se heslem:
   Nechce?
   Prašť ho veslem!
  
   Nemáš-li velké konto,
   zařídí silikon to.

   Jak světlo na konci tunelu,
   jako krásný hvězdný prach,
   tak zasvítila tvoje duše,
   v těch mých tmavých končinách.
   Snad tam bude dlouho svítit,
   snad nehodlá mě ihned zranit,
   jepičím svým životem,
   lásku, tu si nespletem.
   Zas šťastná díky tobě jsem,
   přijde mi to jako sen,
   co bude se mi dlouho zdát,
   nejlépe však napořád.
   Vždy když blízko k tvým rtům mám,
   víš, že nejsi na nic sám,
   že tu máš mě a já tebe,
   podívej se na to nebe,
   jenom pro nás hvězdy svítí
   celý život se v nich třpytí,
   a ta jedna, blízko k nám,
   má teď dveře dokořán.
   Vpustí do nich příběh náš,
   do kterých se tak zasníváš!