Láska a manželství

   Duše člověka je příliš křehká,
   a rozbije se malým záchvěvem.
   Pak někde dřímá tiše a zlehka,
   jakoby pod sněžným příkrovem.
  
   Ale po zimě vždy přijde jaro,
   a slunce závěj rozpustí.
   Komu se to stane, stačí málo,
   a další šanci již nepustí.
  
   Láska a duše jsou si podobné,
   jedna bez druhé neznamenají nic.
   I když třeba zdá se Ti to nevhodné,
   já chtěl bych ti dávat víc a víc.
  
   Že teď se chovám jinak, je mi jasné,
   asi to opravdu trochu přeháním,
   vždyť na začátku to bylo krásné,
   a to, co jsem zmeškal, doháním.

   Miluj zlehka, ne však trpce,
   miluj tak, jak káže srdce.
   Miluj a zkusíš boj,
   miluj a pak teprve vol.

   Ubylo ostychu, co chtěl nás ohlídat
   a naše těla začalo nebe zalévat.
   Oblohu rozjasnil láskou měsíc,
   chtěli jsme jen sebe, louku a nic víc.
   Rosa trávu postříbřila kapkami něhy,
   jen v dálce bylo cítit loňské sněhy.
   Byla to láska, je to láska,
   láska to i bude a to není sázka.
   My dva jsme svoji
   a je to láska - to, co nás pojí.

   Tiskni mě
   k sobě.
   Obejmi.
   Ať vím,
   že jseš.
   Polib mě!
   Zůstaň!
   Odejdi!
   - Jestli
   mi lžeš.
   Horoucí slova.
   Doteky.
   V citech
   topím se.
   Vzdechy
   a pak
   povzdechy.
   Mám radost.
   Bojím se.
   Zmatena
   v lásce
   brodím se.
   Opřena
   o Tebe.
   Buď
   se mnou
   nebo
   se rozejdi.
   - Blíží se
   peřeje...

   Láska je to, co člověk ztrácí,
   láska je to, co se nevyplácí...
   A ten, kdo miluje
   - rozumu se zbavuje.

   Říkali, že všechny cesty někam vedou,
   že hory ční až do mraků,
   že všechny strasti jednou přejdou,
   že svět je plný zázraků...
   Kdo to tvrdil?
   Kdo si za tím stál?
   Musel být blázen
   - nebo miloval.

   Tvé ladné nožky vesele kmitají,
   když sklouzne mi zrak na ně potají,
   tvůj zadeček mě nezkrotně láká,
   ve mně je láska, a to jaká!

   Člověk je jak malba,
   plný barev a pocitů.
   Nikdy není na obraze pouze jedna barva,
   a to je důkaz našich rozdílů.
  
   Ty jsi jak obraz od Picassa,
   nádherná a přitom záhadná.
   Jsi jak kůň chycený do lasa,
   spoutaná a přesto divoká.
  
   Tvé barvy se mění jak omalovánky,
   to je to dětinské, co se v tobě skrývá.
   Avšak barvy nejsou jak notýsek na poznámky,
   jak se tak na ně dívám.
  
   Občas je měníš jak chameleon,
   abys splynula s davem.
   Jindy záříš jak lampión,
   jak obohacená darem.
  
   Snažím se tě pochopit,
   jak kritici umělecká díla.
   Bez tebe nechce se mi žít,
   jsi jak můj výtvor... má tvorba.

   V tvém objetí se cítím jako v ráji,
   jen Adam a Eva tohle místo znají.
   Proto ti chci připomenout v tuto chvíli,
   jsem rád, že naše láska sílí.
   Kdykoli si něco budeš přát,
   řekni mi to! Nemusíš se bát...
   Protože já jsem tu jen pro tebe
   a patříš ke mně jak hvězdy na nebe!

   Tam někde uvnitř mě,
   kde je pro mě láska vším,
   tam já tě miluju víc a víc.
   Tam na pokraji samoty
   já volám na tebe až do úplné němoty.
   Tam, kde na tebe myslím pořád,
   věřím, doufám... a sním.
   Tam, kde potkám tě zas,
   pro mě zastaví se čas.
   Tam, v srdci mém,
   jsi teď jediný, kdo mi z něj nejde ven.
   Tam venku v dešti mě kapky přikryjou
   a já se stanu navždy tvou.
   Tam někde, kde je ráj,
   tam jsme už asi dávno spolu,
   ty nevidíš jinou
   a zasypáváš mě láskou svou.
   Tam v budoucnu, steskem po tobě
   mě láska k tobě třeba zabije.
   Tam někde, až se jednou blíž poznáme,
   od té chvíle už budu milovat věčně,
   dlouze, něžně, ohnivě, šíleně, nekonečně,
   vášnivě JEN TEBE!