Alkohol a drogy

   Ptal jsem se jí: krvinko,
   jsi opilá malinko?
   Řekla, přijď mi na pomoc,
   jsem opilá strašně moc!

   Mařenou se parta dusí,
   myslí, že to kouřit musí.
   Chybuje ten, kdo to zkusí,
   snad se mu to jednou zhnusí.

   Požila jsem drogu,
   vidím modrou dogu.

   Před hospodou dítě pláče, čelo potem zbrocené.
   Opakuje jen tři slova: Už nemají točené!
   Přede mnou je hrozná scéna, je mi z toho do pláče.
   Tváře bledé jako stěna, nemaj ani lahváče.
  
   Zanech, dítě, zanech pláče,
   vykašli se na lahváče!
   Dej si se mnou na stojáka
   lék všech léků - BAVORÁKA!
   Pak si na to vodku dej
   a uvidíš, bude hej!

   Hoj ty moje pivnice,
   hoj ty moje pípo,
   vím, že piju nejvíce,
   a je mi to líto.

   Když já vidím hospodu,
   dostanu chuť na sodu,
   ze sody však smrdí chlór,
   proto piju alkohol.

   Šel malý koledník
   na nultý poledník
   a v dobrý pohodě
   sednul si tam v hospodě,
   ochutnal tam pivo,
   povrhl jim zdivo.

   Počůral jsem broučka
   opileckou močí,
   chudák malá kouká,
   jak se s ním svět točí.

   Večer, když jsem byl na mol,
   proletěl kolem mě mol.
   Viděl jsem ho dvojitě,
   opilý po mojitě.

   První sklenka jako med,
   proto druhou chceš ihned.
   Třetí, ta ti chuti dodá,
   čtvrté nikdo neodolá.
   Pátou chválit nepostačíš,
   šestou žízeň neuhasíš.
   Po sedmé si pleteš esa,
   po osmé ti hlava klesá.
   Po deváté, to je ámen,
   po desáté jsi jak kámen.