Smutek a stesk

   Co každého někdy trápí?
   Co každého občas potěší?
   Smutek i radost v duši v sobě nosí,
   den po dni se směje i pláče,
   radostí skáče,
   smutkem si popláče.

   Pár růží na hrobě mu život nevrátí.
   Pár růží a jedna zpověď, ten čas nenavrátí.
  
   Kosti okusujou,
   krev z dlaní pijou, tresty na kolenou.
  
   Těžkou věc zbavit tíže,
   dítě krev z dlaní líže.
  
   Krev v očích, slzy, smích,
   v kalichu hřích.
  
   Kalich vína vedle kostí,
   dítě s krví na rtech,
   pravé je, je hostí.
  
   Pár růží na mýtině mu život nevrátí.
   Pár růží a mrtvý nevinně,
   ten čas nenavrátí.

   Ta láska, co to z nás jednou udělá?
   Budem jak kočka z kůže stažená.
   Budem se vrhat do propasti,
   budem si lízat starosti.
   Budem sedět na schodech před prahem,
   tam, kam se oba nevejdem.

   Tehdy jsem krájela strach,
   zoufalství a tak.
   Vždyť ty víš, co to udělá,
   když jseš jak švestka nahnilá.
   Spadneš k zemi, tam, kde je chlad,
   kde nejsi nic než troska snad.
   Kdo z nás dvou to udělá?
   Zbyde z nás švestka nahnilá.
   Ne-li nic!

   Čekám a čekám,
   už několik let,
   odpověď nemám,
   ani cestu zpět.

   Potkala jsem dívku.
   Ta dívka plakala, oči oteklé, srdce zničené.
   Bylo na ní vidět, jak moc ho miluje.
   On si ale jen stěžuje, že je mladá.
   Nechce ji, protože jí je jen 15 let.
   To je ale divný svět.
   Dívka zahlédla blízko les.
   Nebrala ohledy na pytlákovu lest.
   Vběhla do lesa...
   Střelba, křik!
   Dívka leží uprostřed lesa,
   s krvavou ránou na hrudníku.
   Nedýchá! Nežije!
   Umřela pro lásku.

   Co je to hoře, co je to žal?
   Loučit se s tím, kdo miloval.
   Navěky si tu chvíli chraň,
   když cítíš v dlani teplou dlaň.

   Živote, postůj chviličku,
   pohlaď mou dušičku,
   jiskřičkou naděje,
   že se na mne můj milovaný opět usměje,
   že všechna trápení budou ta tam
   a štěstí bude opět přát nám.

   Je prázdná.
   Prázdnota v mé duši.
   Žiju jako v tranzu.
   Proplouvám dny bez cíle.
   Jako loď, která ztratila směr.
   Obklopena davem, přesto jsem sama.
   Necítím radost ani smutek.
   Necítím lásku ani nenávist.
   Jen prázdnotu.
   Jsem v ní uzavřená jako v bublině.

   Pomeranče z ranní rosy
   dostala jsem od kohosi.
   Sladkost ze rtů zmizí
   - budeme si cizí.