Všechny básně

   Roztoužené kvítí,
   tvé sklové oči třpytí,
   přátelství v nás vidí jen,
   to ostatní jest nesplnitelný sen.

   Kouká jako
   vyoraná
   myš.
   Pastička zmizela,
   byla to její
   spíž.
   Kdo teď má
   její laskominy?
   Kam zmizel kus
   sýra a slaniny?
   Zoufale hledá
   skrýš.

   Pár růží na hrobě mu život nevrátí.
   Pár růží a jedna zpověď, ten čas nenavrátí.
  
   Kosti okusujou,
   krev z dlaní pijou, tresty na kolenou.
  
   Těžkou věc zbavit tíže,
   dítě krev z dlaní líže.
  
   Krev v očích, slzy, smích,
   v kalichu hřích.
  
   Kalich vína vedle kostí,
   dítě s krví na rtech,
   pravé je, je hostí.
  
   Pár růží na mýtině mu život nevrátí.
   Pár růží a mrtvý nevinně,
   ten čas nenavrátí.

   Nasyť zkřehlé tělo mé,
   z tvé nežádoucí touhy zlé.
  
   Jsem sám, sám před sebou prchám.
  
   V nocích, kdy jsi četla sny a přání,
   se teď probírám a vzpomínám.
  
   Vlídná tvář mi lehla na klín,
   žádala o lehký trest,
   že pro pár slov a pro pár citů,
   není nutné zrovna všechno snést.
  
   Znám ten pocit, znám,
   když vám kůži z těla rvou
   a jste jen záminkou, zábavou.
  
   Znám ten pochybný žert,
   znám,
   když vejde čert a chce si tě vzít,
   do pekla,
   vzít!

   Ta láska, co to z nás jednou udělá?
   Budem jak kočka z kůže stažená.
   Budem se vrhat do propasti,
   budem si lízat starosti.
   Budem sedět na schodech před prahem,
   tam, kam se oba nevejdem.

   Na podlaze leží oko,
   kouká, ani nemrkne,
   holub, co v něm viděl koko,
   zobe, ani nevrkne.

   Hledá, hledá slepička,
   ukradli jí vajíčka.
   Jaké překvapení,
   našla je obarvený.

   Ošatku mám plnou vajec,
   šlehejte mě, uvidíte tanec!
   Budu ječet z plných plic,
   až vám z toho bude hic.

   Vrba se rmoutí,
   že přišla o proutí,
   uřízli jí větve,
   teď je zdobí pentle.
   Proč jen?
   Hlavou kroutí.
   Vždy na jaře
   si steskne.

   Upletl jsem pomlázku,
   je hezčí než z obrázku,
   všechny holky, které znám,
   navštívím i vymrskám,
   než mi dají vajíčko,
   vyplatím je maličko.